">

pátek 1. dubna 2016

Jako tělo bez duše

O tom mém věčném strachu jsem už psala mnohokrát. Já vím. 
Jenže on je součástí mých dnů. Patří ke mne. Bez něj žít neumím. A s ním? ...

Márinka se už týden nemohla dočkat dnešního dne a vytouženého školního výletu mimo ostrov. 
Tady žádné školy v přírodě neexistují- tím pádem trénink veškerý žádný- myslím trénink mé psychiky;-)

A jako správná česká maminka, jsem usmažila řízky, upekla buchty(koláč), zabalila blinkací pytlíky. Se sebezapřením- abych na sobě nedala nic znát-jsem se těšila spolu s ní.

Od včerejška jsem už poučovala. Necourej po lodi. Až budete mít rozchod, dívej se kolem sebe, abys věděla kudy se vrátit. Neutrácej za sladkosti, jídla máš s sebou dost, radši si kup tričko. Dej si nahlas telefon a zvedej mne ho, když ti budu volat- asi to bude často.

A ráno, když jsem ji ještě za tmy vezla ke škole, už mne totálně ovládl ten strach. Stála jsem tam, ve tmě, s několika dalšími rodiči(asi deseti tatínky a jednou maminkou) a byla jsem jak tělo bez duše. 

Za pár hodin budou zase všechna kuřátka pod mými křídly a do té doby budu nejspíš dělat radost telefonnímu operátorovi... 

Jak já se už těší na večer:-)


4 komentáře :

  1. Teri moje zlatá! jak já tě chápu, však víš jsem úplně stejná... moc díky za mejla, napíšu co nejdřív opatruj se pusu... papa i.

    OdpovědětVymazat
  2. Terezko, super, uz muzu psat i ja:-). Dekuji.
    Ano, ten strach o deti bude zrejme celozivotni. Ale urco vse dobre dopadne.
    kolikrat si sama pro sebe vecer rikam, jak jsem rada, ze jsme vsichni v poradku spolu doma, deti chrni a ja vim, ze jsme v pomyslnem bezpeci naseho domu. manzel casto pracovne cestuje hodne km, nemam to rada, tak doufam... Pekny den. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marcelko, přesně tak... Díky moc za Tvé návštěvy!! T

      Vymazat

Moc děkuji za všechny Vaše případné komentře.