">

sobota 24. prosince 2016

Šťastné a veselé

Chtěla jsem psát o tom, jak kluci objevili balicí papír a pak i ten druhý, který jsem koupila, aby nepochybovali. O tom, jak našli dárky a jak jsme je pak s mužem spouštěli po laně oknem na zahradu. O tom, že nás postupně klátí střevní viróza...

Jsem ale tak utahaná...

A tak jenom popřeju...


 ... Ať světlo, které viděli pastýři, osvítí také nás a dovrší na celém světě to, co oné noci zpívali andělé: Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle...

Krásné Vánoce


S láskou

T.

pondělí 5. prosince 2016

Čekání

Stmívá se. Z oblohy se sypou nadýchané sněhové vločky a z povzdálí je slyšet cinkání tramvaje. Vzduchem se nese tajemství. A kouzlo těch dnů. Napětí a očekávání. A taky trochu strach.

Z gauče u okna malá copatá holčička pozoruje, jestli už se bliží... 

A pak někdo zazvoní a ona ví, že je to On. 

Najednou je dušička tááákhle malinká. 

Dveře se otevřou a On vstoupí. Vysoký s vousy bílými jako sníh. Dlouhý bílý šat a vysoká čepice s křížem. A berla,  třpytivá a veliká. A zvoneček. A košíček, ze kterého čouhá nadílka. 

Celá se chvěje a slabým hláskem říká básničku... Mikuláš, ztratil plášť...
A ještě si vyslechne, že byla hodná a slíbí,  že bude ještě  hodnější... Dostává nadílku a najednou je děsně  odvážná  a říká, že se ale vůbec nebála.
A že košík Mikuláše  byl stejný jako ten jejich na trešně. A že Mikuláš měl stejný nos jako tatínek. 

Všude voní čokoláda. A pomeranče a mandarinky. A taky buráky.

Další z krasných dnů do kapitoly zvané Dětství. 
Uloženo. Navždy.




A teď tu tak sedím a všude voní mandarinky a banány a šustí celofám. 
Balím punčošky dvoum malým chlapečkům a dvěma trochu přerostlým holčičkám. 

Vzpomínám.

A taky myslím na kluky, že se cítí stejně jako před lety ta malá copatá holčička. 

A cítím vděk. K rodičům, že dokázali pro nás vytvářet takové kouzelné chvíle a udržovat tradice. 

A jsem šťastná, že v tom všem můžu pokračovat... 

Tak krásného Mikuláše

T


čtvrtek 17. listopadu 2016

Čtrnáct

Jakoby to bylo včera, kdy do našich životů "připlavala" naše malá mořská víla.

A přitom to je už přesně čtrnáct let.

Vůbec nás nepřekvapilo, že si pro své narození vybrala zrovna 17.listopad:-)

Dušička čistá. 
Světluška, o které jsem psala už tady .

Mé hodné, veselé děvčátko, které se prozpívává životem.



Přeju Ti, holčičko moje, aby jsi byla pořád tak dobrá a milá osůbka.
Přeju Ti, aby Tě na Tvé cestě obklopovali dobří lidé a
aby každý Tvůj den byl rozezněn tóny Tvé milované hudby...



"Děti by měli dostat od svých rodičů dvě věci: kořeny a křídla.
Kořeny směřující do minulosti a křídla, volnost a svobodu, mířící k zodpovědné budoucnosti."
Goethe


středa 9. listopadu 2016

Náhoda? Existují vlastně náhody?...

Zhruba před rokem se mne splnil pracovní sen.
Byla jsem šťastná jako blecha. 

A pořád jsem. Mám ráda svojí práci.


Zrovna dneska jsme řešili v práci nějaké "další začátky",
nové plány a nové projekty.
A pro mne...posunutí zase o kousek dál.

Prostě dobré zprávy:-)

A pak jsem otevřela blog a hledala citát, který jsem použila ve starším článku.
A vyskočil na mne příspěvek z minulého listopadu.

Na den přesně je to rok.

A já, po tomto pracovně úspěšném roce, můžu jistojistě říct, že sny se plní a taky, že všechno se děje tak, jak má...

Tak se nebojte snít...



"Náhoda neexistuje. Náhoda je pouze převlečený osud."

Mějte hezké podzimní dny

T.

"Neodpoutávej se nikdy od svých snů!
Když zmizí budeš dál existovat, ale přestaneš žít."



pondělí 7. listopadu 2016

(Ne)odškrtnuto...

Další měsíc je pryč a já se jen podivuji, jak rychle ten čas utíká...
Z mého říjnového seznamu "co bych chtěla udělat " jsem neudělala nic.


Takže se z říjnového stává i listopadový, ke kterému bych měla však přidat řadu dalších aktivit... 
Ale asi se nebudu "stresovat" seznamy a plány... a prostě počkám, co nám listopad přinese:-)

Dneska máme za sebou jednu pěknou, klidnou, rodinnou neděli.
Litanie ve městě a křtiny jedné malé princezny

















Tak hezký listopad a ať Vám přinese spoustu pěkných chvil

T.






pátek 14. října 2016

Má slabost jménem...Rosa Mitnik

Začala jsem ji sledovat před několika lety, když ještě dítko měla jedno. Pak začala přibývat těhotenská bříška a já se těšila na každý nový příspěvek na jejim blogu http://blog.rosamitnik.cz/?m=1 . Ten mně neskutečně baví. Protože Rosa není jen kabelková královna, ale i děsně zábavná spisovatelka. Zatim vydala knížku první- a to doslova tu První http://blog.rosamitnik.cz/2016/06/a-knizka-je-na-svete.html?m=1 , ale rozhodně má na to, postupně zaplnit pulty knihkupectví s knihami dalšími! 

Já miluji její kabelky, psaníčka, tašky na kočárek, organizéry...
Jsou krásné, originální, vtipné a precizně ušité.



A protože na blogu mé další oblíbené blogerky Lucky z blogu https://lucieliving.blogspot.gr/2016/10/mam-pro-vas.html?showComment=1476429152834&m=1#c6634547735529111463 se soutěží, musím s Vámi tuto soutěž sdílet. 
Co můžete vyhrát?

No přeci právě kabelku Rosy Mitnik v hodnotě 1500,-Kč podle vlastního výběru!

No řekněte- nestojí za to se zapojit?

Tak šup k Lucce a hodně štěstí!!

T.

úterý 4. října 2016

Co bych chtěla udělat v říjnu?


Chtěla bych vstávat tak brzy, abych byla ještě chvilku sama a mohla si vypít ranní kávu v tichu probouzejícího se dne, dívat se na moře a na slunce vycházející zpoza hor protější Albánie.

Chtěla bych si občas zajít- takhle po práci- zaplavat do moře. Sama.

Chtěla bych, abychom si udělali piknik v olivovém háji plném bramboříků.

Strašně moc si přeju, abychom se konečně vypravili na jih ostrova. Přesně tam, kam se před pár dny slétli plameňáci.

Chtěla bych si zavést ještě jeden rituál. Zajít si jednou za čas do kavárničky v "našem" malém přístavu a psát...a psát...

A taky bych chtěla méně "surfovat" a zase si víc číst:-)

A taky nezapomínat na rakytníkový sirup:-)


Krásný říjen!!

T.

čtvrtek 29. září 2016

Ohlédnutí

S koncem září- malé ohlédnutí za létem, které nám už docela jistě mizí...
Chladná rána s podzimním oparem nad hladinou moře.
Prázdná lehátka na plážích a slunečníky, které často slouží jako útočiště před nečekanou přeháňkou těm, kteří na Korfu přijeli až teď.
Díky dešťům můžeme dýchat volně nejen my, ale i příroda se celá zazelenala a nabrala sílu a nový dech. Kvetou buganvilie a ibišky, bramboříků jsou plné stráně a taky sasanek a všude to voní.

Letošní léto bylo pěkné. Díky mé skvělé práci jsem měla i čas si užít děti a moře a občas jsme i na nějaký výlet vyjeli.
Cpali jsme se gyrosem a melouny a vypili spousty domácí lemonády.
Každý den jsme se koupali v moři.

Bylo nám fajn...







Teď už je zase školní rok v plném proudu a já si jen přeju, aby podzim a zima byly (minimálně) stejně pěkné jako bylo léto.

A Vám to přeju taky:-)

T.



"Budoucnost je plná výzev a nadějí."
N. Hawthorne


neděle 25. září 2016

Kam se schovat před piráty

Je něco kolem roku 1350 a vysoko v horách, v místě, kde je k nebi skoro na dosah, vyrůstá nová vesnice.


Lidé, kteří sem utekli z pobřeží před morem a taky před piráty, si tu ručně opracovávají kámen a z něho staví domy.

Těch domů tu vyrostlo kolem 130, také škola a 8 kostelů.

Palia Perithia.

Kouzelné místo daleko od moře a téměř až u oblak.

Jako kraj na konci světa.

Po letech- či staletích, kdy přestali být piráti nebezpečím, komárů díky postřikům na pobřeží ubylo a mor už také obyvatele neohrožoval, začali se lidé vracet z hor zpátky k břehům moře.





























Dnes z vesnice Palia Perithia jsou ruiny kamenných stavení...

Některé z domů jsou na prodej, pár z nich se rekonstruuje a v několika málo z nich, jsou dokonce malé taverny.

Skvělé místo na nedělní výlet. 

Návrat do dávných časů... A přesto, že je stále ještě teplo a slunce pořád hodně pálí,
mezi těmi domy bylo celkem pošmourno Zachmuřeně. Vlhko. 
Taková trochu zvláštně dušičková atmosféra...

Až jednou přijedete na Korfu, tak si rozhodně vzpomeňte, že vysoko v horách je místo, které stojí za to navštívit.


sobota 24. září 2016

A duše plesá

Už jsem o tom domě vyprávěla. O domě, kolem kterého chodím každý den do práce a ze kterého stále zní hra na klavír...

Velký, starobylý a tak trochu tajemný dům.

Pokaždé, jdu kolem, ta hudba mne hladí po duši... Je to tak romantické, procházet tou ulicí směrem na mořskou promenádu a za doprovodu klavíru obdivovat krásu ibišků a oleandrů, kterých jsou plné dvorky a zahrady přilehlých domů...



Hudba.
Je tady na ostrově všude kolem nás... Téměř v každé rodině je alespoň jeden muzikant.

Na zhruba sto tisíc obyvatel je tu kolem dvaceti uniformovaných dechových kapel. Prakticky každá vetší vesnice má svůj dechový soubor, ve kterém se hudebníci vychovávají zcela zdarma. Dokonce i nástroje jsou zapůjčovány.











Naše děti chodí na "muziku" už léta. Chodí na hodiny teorie, na nástroj a potom do orchestru.
Letos budeme mít doma i první "uniformovanou" saxofonistku:-)

Já děti vozím, a čekám. Pročekala jsem hodiny- však každá maminka to zná...

Vloni, při hodinách mého čekání, mne napadlo, proč vlastně nechodím taky hrát. Hudbu miluju, za studií jsem hrávala a taky zpívala ve sboru. 
A vlastně celý můj život mne hudba provázela... Bráchovy housle, lesklý černý klavír v tátově rodném domě, harfa mojí sestry... 

V dospívání bylo mým snem  umět hrát na příčnou flétnu. A protože sny se mají plnit a vlastně nikdy není pozdě si je splnit, jsem se na ni zapsala.







Hodiny máme spolu s Tobíkem, který taky hraje a děsně nás to baví. Cvičíme doma spolu a skladby posloucháme spolu a je to vážně fajn. Mít společnou zálibu se svými dětmi, a společně se učit... 
Necháváme si radit zkušenější muzikantkou, která už celkem bravurně ovládá saxofon a taky mandolínu:-) 
A je skvělé, že nás obklopuje hudba. 
Dokonalý balzám na duši... Relax... Splněný sen...



"Hudba- jako déšť. Kapka za kapkou proniká do srdce a oživuje jej." R.Rolland










středa 21. září 2016

Září...to září


Dny jak malované, kdy nebe je nebesky modré a moře křišťálové, klidné a slaně voňavé, se střídají se dny deštivými. 
Ty nám přinesly úlevu po dlouhém a horkém létě. 














Je tu tak krásně.