">

sobota 24. prosince 2016

Šťastné a veselé

Chtěla jsem psát o tom, jak kluci objevili balicí papír a pak i ten druhý, který jsem koupila, aby nepochybovali. O tom, jak našli dárky a jak jsme je pak s mužem spouštěli po laně oknem na zahradu. O tom, že nás postupně klátí střevní viróza...

Jsem ale tak utahaná...

A tak jenom popřeju...


 ... Ať světlo, které viděli pastýři, osvítí také nás a dovrší na celém světě to, co oné noci zpívali andělé: Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle...

Krásné Vánoce


S láskou

T.

pondělí 5. prosince 2016

Čekání

Stmívá se. Z oblohy se sypou nadýchané sněhové vločky a z povzdálí je slyšet cinkání tramvaje. Vzduchem se nese tajemství. A kouzlo těch dnů. Napětí a očekávání. A taky trochu strach.

Z gauče u okna malá copatá holčička pozoruje, jestli už se bliží... 

A pak někdo zazvoní a ona ví, že je to On. 

Najednou je dušička tááákhle malinká. 

Dveře se otevřou a On vstoupí. Vysoký s vousy bílými jako sníh. Dlouhý bílý šat a vysoká čepice s křížem. A berla,  třpytivá a veliká. A zvoneček. A košíček, ze kterého čouhá nadílka. 

Celá se chvěje a slabým hláskem říká básničku... Mikuláš, ztratil plášť...
A ještě si vyslechne, že byla hodná a slíbí,  že bude ještě  hodnější... Dostává nadílku a najednou je děsně  odvážná  a říká, že se ale vůbec nebála.
A že košík Mikuláše  byl stejný jako ten jejich na trešně. A že Mikuláš měl stejný nos jako tatínek. 

Všude voní čokoláda. A pomeranče a mandarinky. A taky buráky.

Další z krasných dnů do kapitoly zvané Dětství. 
Uloženo. Navždy.




A teď tu tak sedím a všude voní mandarinky a banány a šustí celofám. 
Balím punčošky dvoum malým chlapečkům a dvěma trochu přerostlým holčičkám. 

Vzpomínám.

A taky myslím na kluky, že se cítí stejně jako před lety ta malá copatá holčička. 

A cítím vděk. K rodičům, že dokázali pro nás vytvářet takové kouzelné chvíle a udržovat tradice. 

A jsem šťastná, že v tom všem můžu pokračovat... 

Tak krásného Mikuláše

T