Střípky

 z našich Vánoc

Advent a celé to vánoční období je můj nejoblíbenější čas z celého roku.

Miluji všechno to chystání, přípravy, čas kouzel a tajemných okamžiků, přípravy punčošek a schovávání dárků...
A jak se blíží ten den D, tím víc se ve mne proboutí nostalgie, hlavou mne proudí vzpomínnky na to jaké to bylo, když jsem byla malá, když byla babička a táta...
Je to všechno o to těžší, že všechno, co se- nejen- Vánoc týče je to "naruby". Ten rozdíl je diametrální...
Výzdoba je minimální, atmosféra žádná....

A většinou je předvánoční období i čas "kulturních nedorozumněních"...
Svátky slavíme jen my, tedy my s mužem a děti.
A můj muž ač několik let žil v Čechách a řadu let slavíme Vánoce, stále nemá nějaké  věci prostě pod kůží...
Každý rok jsem si nějaké drobnosti pod stromeček koupila sama- to, abych tam něco našla:-)
Letos jsem muže požádala, jestli mne může něco nadělit on. Překonal se a dárky jsem pod stromečkem našla.

Na Štědrý den děti chodí koledovat. Letos poprvé jsem ty moje koledníky nedoprovázela. Doma se mnou byl ten nejmladší a "pomáhal" mne s přípravami. Můj Řek- řezal dříví. Celý den. To jsou ty rozdíly.
Český chlap by šel pro kapra, jižan dělá něco, co může udělat kdykoliv anebo nedělá nic...
Popravdě, v zájmu klidného průběhu večera jsem to neřešila.

Nakonec se večer vydařil. Děti byly šťastné, jejich oči rozzářené tak, jak jsem si přála.. Ježíšek nám přinesl ten nejkrásnější stromeček, zpívali jsme koledy, přejedli se, radovali se.
A dokonce-- k nám přišla i tchýně a prožila s námi její první Štědrý večer se vším, co k němu patří.

Jen mne je tolik líto, že s námi nebyli ti, kteří by měli být, a taky Ti, kteří s námi už nikdy nebudou...

Ochránce ostrova...

... Svatý Spiridon

Máme za námi další z velkých oslav. A to svátek Svatého Spirodona.
Velkého ochránce a patrona našeho kouzelného ostrova.
Oslava, při které se ostatky Sv.Spiridona vynášejí z kostele, procesí v čele s pravoslavnými duchovními, muzikanty v uniformách, policisty, skauty, dětmi školou povinnými..., prochází celým městem.

My jsme šli do města až k večeru. Dávno po procesí.
Město bylo ztichlé. Tam, kde procházelo procesí, se jen povalovaly lístky bobkového listu...
Rušno bylo jen v uličce u kostela Sv.Spiridona.
Vlastně jsme ani nevěli, co uvnitř uvidíme. Můj drahý korfský muž byl v tomto kostele ve svátek poprvé- nepochopitelné..., a já vlastně taky. Chtěli jsme zapálit svíčky, vešli do kostela a dostali se do davu. Ten nás pomalu posouval kupředu. Až jsme se dostali k vystavěným ostatkům Svatého.
V tu chvíli se Svatému musí políbit nohy, resp.boty na nich.
Upřímně, u mne to bylo jen zcela symbolicky- i když mé polovičce jsem řekla, že samozřejmě doopravdy...
I my jsme mu napsali naše přání, zapálili svíčky a ztichlým městem se pouze za zvuků zvonů vraceli...

Byl to vážně krásný adventní zážitek. Úplně jiný. A přesto měl své kouzlo.

Přeji Vám krásný třetí adventní víkend.

Druhý Adventní víkend...

 ... za námi

S vánoční atmosférou je to tady vážně dost těžké.

Vánoční svátky se tu nesou v úplně jiném duchu, než jsme zvyklí my z Čech, anebo spousty dalších míst, kde se Vánoce slaví.
Tady se daleko větší váha přikládá Velikonocům, které se slaví velkolepě a dlouho.

Vzpomínám si, jak vloni, když se nám podařilo zorganizovat příchod Mikuláše s čertem( zrovna tu byli čeští řemeslníci- ta jsme je využili:-). To sousedi se schovávali rychle domů a švagrová, která k nám, neinformovaná, šla na návštěvu, čekala než odejsou schovaná za domem a strachyy se div nepočůrala.
Pak Ti kluci jedni český šli v maskách koupit gyros:-) Dovedete se představit, jak taverna najednou ztichla:-)

A to se netýká jen Mikuláše.
U nás se slaví klasické české Vánoce, s rozkrojením jablíčka, se stromečkem od Ježíška a dárky pod ním...
Místí tady zdobí stromeček většinou začátkem prosince. Domy a ani město nijak moc ozdobené nebývá. Naprosto minimálně.
Místo Ježíška je tu Svatý Vasilis. ten dětem přinese dárek- původne 1.ledna, teď čím dál častěji 25.12. Jeden dárek. A ve většině rodin je to tak, že děti si ten dárek spolu s rodiči koupí v hračkárně.

To kouzlo chybí.

Jsem tak ráda, že se nám daří naše české tradice a zvyky udržovat a předávat je dětem.

                                                        Příprava nadílky na Mikuláše

Včera večer jsem se pustila do pečení. Děti si zdobily perníčky, a tak jsme měli příjemný vánoční navečer, který se mne překulil do nočního pečení...

A taky jsem konečně našla moji zatoulanou a nejoblíbenější dekoraci.

S kamarádkami cizinkami se pouštíme do zorganizování jednoho vánočního odpoledne u nás na vesnici- bude první v historii. Tak držte palce, prosím, ať se nám to podaří.

Přeji Vám všem klidný předvánoční čas:-)

Rok se s rokem sešel...

... a Vánoce jsou tu ...

Dětmi( a mnou) dlouho očekávané, provoněné skořicí a purpurou,  upatlané moukou a cukrem... Domem zní koledy a cinkání rolniček, nekonečné opakování básniček na školní besídky. Odpočítávání kolik dní a nocí do Mikuláše, do besídky, do Štědrého dne...

Na začátku týdne jsem otevřela první krabici s vánočními dekoracemi. Jak tenhle okamžik miluju:-)

Tradičně nestíhám, co se týče příprav, takže třeba adventní věnec jsem vyřešila provizorně.

Snad zitra ještě rychle vyrazíme na nějaké přírodniny. Bohužel tu nemáme tak velký výběr jako třeba v Čechách- jen cypřiše, pínie a olivy :-) 

Zrovna dneska jsme si s dětmi říkali, že si přejeme, aby na Štědrý den pršelo. Ono totiž většinou neprší. Bývá jasno, a při pohledu z okna nepoznáme, jestli náhodou není léto, A tak ten déšť nám nějak dokresluje tu vánoční atmosféru.

Dnes jsem už pověsila vánoční věnec na dveře. Ten vznikl před několika lety jako nouzovka. Z kusu omylem zakoupené minigirlandy. A nakonec se z něho stal můj nejoblíbenější a kolemjdoucími obdivovaný věnec.

Už i krb jsem začala zdobit. Ještě to však zdaleka nemá finální podobu. V krbu netopíme, tak v něm mám naaranžované svíce...

Zítra nás čeká pečení. V lednici mám připravená těsta na klasiku- perníčky, vanilkové rohlíčky a linecké. Nejdříve se pustíme do perníčků, myslím, že to bude na letošní- společnou- premiéru stačit. Ono zmenežovat čtyři pomocníky- hlavně toho nejmenšího a zároveň nejvíc průbojného- stojí celkem dost nervů...

Přeju Vám všem krásnou a poklidnou první adventní neděli a ještě přikládám fotku pořízenoou před pár dny z hory tyčící se na našem ostrově. 

To je krása, co!!

Oslava za námi...

HURÁÁ

Mám ráda oslavy. Upřímně- úplně nejradši je mám, když jsme hosté:-) anebo, když celá sláva probíhá venku.
Bohužel všechny naše dětská party jsou buď když- je hodně horko a venku se nadá být, je zima a venku se nedá být anebo jestě není horko, ale bývá deštivo a venku se nedá být...

A tak už poučena vím, že děti jsou nejvděčnější za chipsy. Hodně chips. A taky malé sýrové "koláčky" anebo koláčky s párkem. Bonbony- ty jsou taky super:-)

A pak samozřejmě dort. Dorty.
U nás to je tradičně: můj piškotový dort tématicky zaměřený dle momentálního zájmu dítěte. A Krtkův dort. Můj český trumf v Řecku :-) jsem prostě vždycky za hvězdu.
Řecké maminky dorty nepečou. Nechávají si je péct v cukrárnách. A tak mne vždy ptřičně obdivují.

Po párty vždy oceňuji plastové talřky, lžičky a kelímky. Myslím, že je to báječný vynález. 
Kdybych nebyla tak ujetá ve vymazlovávání a stajlování si domova, určitě bych je používala běžně. 

Tak máme pro letošní rok splněno.

Jen tak mimochodem- zrovna, když jsem si při válení marcipánu říkala, jestli pak to ty děti někdy ocení, jestli budou na oslavy a společné chvíle a zážitky jednou vzpomínat, vyprávět o nich svým dětem...- přišla ke mne ta má oslavenkyně. A řekla mne, že jí uritě všichni musí závidět, jaké báječné rodiče má... :-)  A to je okamžik, kdy všechna ta únava z probdělých nocí z příprav, bolavého žaludku z ochutnávaní šlehaček a krémů a pomazánek..., zmizí... a já si uvědomím, jak moc šťastná jsem. Že mám pro koho žít. Šťastná, že mám plnou náruč těch mých meluzínek a plné srdce lásky...

Teď už mne čekájí vánoční radosti.  Vánoční přípravy. Pečení. zdobení. Balení.

Tak moc se těším:-)

Mějte se všichni moc krásně

Tereza

Zase o rok víc...

 ... je té mé malé slečně

Je to neuveřitelné, jak ten čas letí a ta má miminka už dávno nejsou miminka.
Jako včera jakoby to bylo, když se narodila ta má druhá princezna, poprvé se na svět usmála, udělala první krůček, naučila se první básničku... A teď spolu řešíme první lásku, jaký účes vytvořit, a co si obléct.
Tak "velké" starosti mé maličké.

Za den svého narození si vybrala 17.listopad a pravdou je, že je to taková moje "bojovnice", "revolucionářka".

Party chystáme až na příští víkend a vzhledem k tomu, že Paříž je dcerčinou velkou láskou, je téma její oslavy jasné.
Snad se mne podaří jí připravit tu nejbáječnější oslavu.

                                                                    zdroj: Pinterest


Joyeux anniversaire!!! :-)

Mějte všichni krásný začátek týdne!

Vaše Tereza

Takové "drobnosti"...

... a přeci nám tu chybí

Když jsem žila v Čechách všechny ty drobnosti mne přišly naprosto samozřejmé. To až pak, když jsem se ocitla tady, na našem ostrově, jsem si uvědomila tu je jejich "hodnotu".

Takový obyčejný makový koláč. Povidlová buchta. Rohlík. Špekáčky. Vanilkový cukr. Kysané zelí. Prášek do perníku. Krtkův dort:-) Čaje jiné než černé anebo místní "byliny z hor"... Nedovedete si představit, jak ty zdánlivě obyčejní věci v nové zemi chybí...

Při našich cestách do Čech se vždy zásobíme a zpátky jedeme řádně, po strop naložení. A já si pak ve špajzu hýčkám ty své české malé poklady.
Faktem je, že za ty roky jsem se naučila, žít dobře i bez tohov šeho českého. Ona vlastně se dá spousta věcí nahradit něčím jiným. Něco prostě oželíte. A něco si necháváme vozit od kohokoliv, o kom se dozvíme, že jede- anebo se vrací...

A čas od času se stane, že i tady se něco "podobného tomu českému" objeví i tady.

Já se třeba dneska raduju z vánočního svařáku a máku( mák se tu objevil snad poprvé- co vím je, že zde byl zakázaný...)- co jsem si přinesla  místního Lidlu.
Zavonělo to tou rodnou hroudou...

A já se už tak těším, jak za pár dnů otevřu večer- až děti budou spát- ten svařák, pustím si koledy a zadělám na cukroví...

Začnou přípravy na naše krásné, české Vánoce na pobřeží...

Přeji Vám všme krásný víkend...

P.S. A kdybyste se sem chystali, tak přibalte pro mne, prosím, čaje, Krtkův dort a časopisy :-)

Jak je to hezké...

... u nás doma...

Vytvořit domov pro moji rodinu.

Domov, který bude vonět láskou a vanilkou. 

Místo, kam se každý z nás vždycky rád vrátí...

To byl- a je- můj sen...

NIkdy bych nevěřila, že ten můj domov, vytvořím někde tak daleko od míst, ve kterých mám kořeny.
Vyrůstala jsem v Praze a pak taky v horách na severu Čech. Na obou místech jsem byla šťastná. 
Možná to bylo dobou, anebo- a to jistě spíš- těmi, kolem kterých jsem vyrůstla. 

Vzpomínky... Vzpomínky, které mám uložené v srdci. Kouzelné okamžiky. 

Padající sníh na milovanou Prahu, zima zalezlá za nehty, kádě plné kaprů před Vánoci, ten pocit štěstí při cestě do hor- to, když jsem vždy za Mladou Boleslaví poprvé zahlédla hory, plody jeřabin, které se leskly, jak šperky z Jablonecké bižuterie, vůně lesa a zurčení potůčku...

Tolik si přeji, aby i mé děti měly jednou krásné vzpomínky na jejich dětství...
Věřím, že se mne to podaří i přesto, že budou tolik odlišné od těch mých.

To proto, že mají nás- mámu a tátu, kteří je tolik milují... To proto, že mají, kde plakat a kde se smát...

„Domov jsou ruce, do kterých smíš plakat.“

Miroslav Válek

Podzim...

...přišel i k nám...

Nad ostrovem se stáhla mračna, olivovníky jakoby změnily svoji zelenou v barvu ocelové šedi. Rozfoukal se pravý podzimní vítr. Moře je rozbouřené, příboj je slyšet daleko...

Nastal čas, kdy už i my rozděláme ohně v krbech a kamnech. Přicházejí dny, kdy bude jen pršet a pršet...
Ale i tyhle dny mají své kouzlo. Letos nám předpovídají pořádnou zimu i tady na ostrovech.
Tak uvidíme, jaká zima nakonec přijde.

My se teď chystáme na výlet do Ikey. A proč výlet?
U nás to znamená přeplout lodí na pevninu(dvě hodiny) a pak ještě asi hodinu autem.
Hlasí celkem špatné počasí a velké vlny. Snad lodě pojedou...
To je celkem problém, tady u nás. Že v zimních měsících, při špatném počasí, býváme častokrát úplně odříznutí od "světa".

Přeju Vám všem pěkné podzimní dny :-)

Má vysněná...

... Koupelna ...

Než jsem se ji dočkala trvalo to pěkně dlouho. Nejdřív jsme měli koupelny v pronajmutých bytech, pak v našem pidibytečku, kde se stejně nic vymýšlet nedalo.
A pak, když přišla ta chvíle rekonstrukce našeho velkého domu- začala jsem své sny měnit ve skutečnost.
Má představa byla někde mezi Anglií a Skandinavií. A myslím, že výsledek je fajn.
Prostě náš...

Vím, že nikdy to nebude ta super čistá, načančaná koupelna z obrázků v časopisech.

 Vždycky najdu na zemi (umyvadle, ve vane, prostě všude) vlasy, zapomenuté gumičky a sponky a neuklizené kartáčky na zuby, popadané ručníky...

Ale stejně to bude pro mne ta má vysněná, jedinečná koupelna.
Místo, které mne slouží nejen k tomu k čemu je určené, ale i k schování se před vším a všemi, když je potřeba. Někdy se sklenkou vína, někdy s časopisem nebo knížkou a někdy třeba jen k tomu si poplakat tak, aby mne nikdo neviděl...

A teď si uvědomuji, že bych už měla napsat dopis Ježíškovi. To, aby mne stihl splnit mé přání. Protože to se týká právě koupelny :-)

Láhve, láhve a zase láhve

Láhve a skleněné demižóny...

Začátkem září začíná náš ostrov vonět vínem.

Hroznové víno na výrobu vína se prodává snad všude.

A lidé nakupují a na zahradách a dvorcích si dělají vlastní, domácí víno.

Kromě hroznů, se také všude nabízejí demižóny. Ty krásné skleněné schované v nevzhledných plastových obalech.

 Stojí pár euro, ale já už nějakou dobu pátrám po barevných- ty z čirého skla už mám.

A tak tuhle, když jsem vezla děti na muziku, jsem  našla u popelnic "poklad".

Jednu láhev zelenou a druhou světle modrou.

Celkem dlouho jsem je vozila schované v autě- znáte to- "cos to zase přitáhla domů" :-D

Pak už jsem to nevydržela, odolala pohledům a poznámkám mé drahé polovičky, láhve vyndala a dala se do drbání. 

(Na zaschlé červené víno je nejlepší ocet a rýže)

                                                    

A teď mám plán. Ráda bych si z té modré udělala lampu. 

Zatím jsem to vyřešila provizorně.

Strašně moc se mne líbí něco takového

... nebo takového

... nebo třeba takového

... anebo

Rozhodně jsem ve svém hledání lahví nepolevila. A až najdu něco jako z obrázků, tak se určitě pochlubím.

Kožešiny, plédy, polštáře...

... to je moje gusto. 

 Zvláště pro podzimní a zimní dny.

Nemuset tak nic dělat, jen se tak zachumlat do všech těch plédů.

Sedět na heboučkých kožešinách u praskajících kamen.

Plédy a polštáře už mám pro letešní zimu nakoupené, nachystané.
Teď jenom zbývá ta kožešina.
Doufám, že někde najdu takovou, kterou mám vysněnou.
Zatopíme v kamnech a vlezeme si na ni třeba s dětmi a budeme si číst. Možná zrovna knížku "Buddhovy pohádky na dobrou noc". (Mimochodem tu doporučuji. Moje děti ji milují)

                                                   photos via Pinterest


A pak se jen přesunu do peřin, měkoučkých, voňavých, teplých....

Dobrou noc :-)