Advent a celé to vánoční období je můj nejoblíbenější čas z celého roku.
Miluji všechno to chystání, přípravy, čas kouzel a tajemných okamžiků, přípravy punčošek a schovávání dárků...
A jak se blíží ten den D, tím víc se ve mne proboutí nostalgie, hlavou mne proudí vzpomínnky na to jaké to bylo, když jsem byla malá, když byla babička a táta...
Je to všechno o to těžší, že všechno, co se- nejen- Vánoc týče je to "naruby". Ten rozdíl je diametrální...
Výzdoba je minimální, atmosféra žádná....
A většinou je předvánoční období i čas "kulturních nedorozumněních"...
Svátky slavíme jen my, tedy my s mužem a děti.
A můj muž ač několik let žil v Čechách a řadu let slavíme Vánoce, stále nemá nějaké věci prostě pod kůží...
Každý rok jsem si nějaké drobnosti pod stromeček koupila sama- to, abych tam něco našla:-)
Letos jsem muže požádala, jestli mne může něco nadělit on. Překonal se a dárky jsem pod stromečkem našla.
Na Štědrý den děti chodí koledovat. Letos poprvé jsem ty moje koledníky nedoprovázela. Doma se mnou byl ten nejmladší a "pomáhal" mne s přípravami. Můj Řek- řezal dříví. Celý den. To jsou ty rozdíly.
Český chlap by šel pro kapra, jižan dělá něco, co může udělat kdykoliv anebo nedělá nic...
Popravdě, v zájmu klidného průběhu večera jsem to neřešila.
Nakonec se večer vydařil. Děti byly šťastné, jejich oči rozzářené tak, jak jsem si přála.. Ježíšek nám přinesl ten nejkrásnější stromeček, zpívali jsme koledy, přejedli se, radovali se.
A dokonce-- k nám přišla i tchýně a prožila s námi její první Štědrý večer se vším, co k němu patří.
Jen mne je tolik líto, že s námi nebyli ti, kteří by měli být, a taky Ti, kteří s námi už nikdy nebudou...
Žádné komentáře :
Okomentovat
Moc děkuji za všechny Vaše případné komentře.