">

čtvrtek 23. března 2017

Stojí to za to...



Nevyspalá, s kruhy pod očima a s vypětím všech sil, vstávám pěknou chvíli ještě předtím než kohout zakokrhá. 
Připravuju zdravou snídani a vyváženou svačinu a taky oběd dětem do školy. Krát čtyři. 

Kopnu do sebe kafe a rychle se připravuji do práce. 
Budím ty moje meluzínky, tři- ta čtvrtá vstává sama. 

Znovu budím ty moje meluzínky. 

Vstávej semínko, holala, bude z tebe fiala.
Vstávej, plavčíku, ranní ptáče dál doskáče.
Tak už vstávejte, králíci z klobouku!! :-)

Každý den stejný scénář.. práce..škola.. jen odpoledne se liší podle aktivit.. a pak večeře, úklid, prádlo, úkoly... 

Svíčky, už pár let naaranžované v krbu za účelem "až bude večer klid, tak si je zapalím"- jen každý víkend oprašuji. Vanu jsem si nenapustila už ani nepamatuji a obávám se, že kdybych si ji napustila- tak se v ní utopím:-) 
Na mé naprogramované občasné procházky jsem ještě nevyšla. 

Kolikrát mám pocit, že jen peru, věším ponožky, rozvážím děti, vařím a uklízím. Den za dnem... rok za rokem...

Být mámou je někdy tak těžké... že člověk kolikrát zapomene... že to stojí za to... 

...za každou oběť...
...za každý večer, kdy padne únavou...
...za každý pátek, kdy místo romantického filmu, opět a zas a znova se Hledá Nemo
...za každou probdělou noc nad horečkou znaveným človíčkem
...za ten neskutečný strach, než se  to dospívající miminko vrátí večer domů
........

Stojí to za to...

T.



12 komentářů :

  1. Krásne napísané. A krásne pravdivé. Prajem pekny všedný dník... lebo je aj tak veľký a stojí za to.

    OdpovědětVymazat
  2. Jsem tam taky... Je to fáze. Až přejde, budeme vzpomínat...

    OdpovědětVymazat
  3. Ja už presluhujem, posluhujem, slúžim, niekedy otročím o desať rokov viac....Milo chodí sám do školy len od minulého roku.
    Ešte nespomínam a na vnúčatá ani nepomyslím:-)
    Krásne boľavá radosť!
    Všetko tak, ako si napísala, pa!

    OdpovědětVymazat
  4. Krasne Teri.... ano je to tak... a ty jsi uuuuzasna mama... uzasna! objimam papa i.

    OdpovědětVymazat
  5. Vůbec si to nedovedu představit, mam "jen" polovicni porci deti, i tak ale podobne pocity. Muzu jedine souhlasit. M.

    OdpovědětVymazat
  6. A ten strach, který tam někde vzadu stále je. Někdy víc, někdy míň.
    A už to nikdy nebudu jen Já. Už jsme to my. A to je na tom světě úplně nejhezčí.

    OdpovědětVymazat
  7. Terko, po dlouhé době jsem zavítala. Přeběhl mi mráz po zádech, jak čtu to maminkovský shrnutí všedních dní. I já mám stále pocit, že to letí a každý den je stejný. Ale jak píšeš, když pak člověk s nimi ulehá, probírá zážitky uplynulého dne a cítí to objetí pod jejich peřinou, je to jako splněný sen nad očekávání a stojí to za to. Respekt za ty Tvoje čtyři "kousky". Hezké Velikonoce, Terko! Zdravíme na Corfu.

    OdpovědětVymazat
  8. Napsala jste to naprosto přesně, kolikrát mne přepadne depka, že jen také vařím, peru, uklízím. Děti jsou velké, ale stále se drží....přibyla vnučka a maminka, která někdy vydá za tři děti!!! Díky a hurááá nejsem v tom sama. Ani to neumím jinak, ty děti jsou zkrátka to nejvíc, vyrostli, jsou dospělí ale jsou to pořád moje děti o které se bojím čím dál víc zdraví Alena

    OdpovědětVymazat
  9. Stojí to za to, mám to podobně, nic nestíhám, ale jsem za ně vděčná.

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za všechny Vaše případné komentře.