">

pondělí 11. ledna 2016

Ach..., ta smuténka...

Když ráno otevřu oči a z mé oblíbené "spací" strany se přetočím " k jižnímu" výhledu- otevře se přede mnou krásná podívaná. Moře a hory. Když není letní "opar", tak vidím až k městu, Starou pevnost i vysokou věž kostela Sv. Spyridona.
Miluju tenhle výhled.


Sedět na břehu moře, poslouchat příboj, sledovat vlny a pozorovat děti jak radostně dovádí v moři...

Mám ráda to, jak tu nikdo nikam nespěchá. Ne, že by to bylo kolikrát zrovna praktické:-)
Ale takové to rychlé "české" tempo, nebo  možná tempo velkoměsta, které znám z Prahy- to tady prostě není. Všichni jsou v pohodě a v klidu  a na všechno mají dost času...

A spousty dalších, desítky a stovky dalších věcí tu mám tolik ráda.

Tady. Na ostrově, na které žijeme.

A pak se někde objeví fotka zasněžené Prahy a já si uvědomím, že ač spokojená- a moc spokojená s životem, kterým žiju- něco mne chybí. A něco mne už navždy bude chybět.

Ať už budu, na kterémkoliv anebo jakémkoliv konci světa

Uvědomila jsem si, jak mne život v zahraničí učinil silnější. 
Naučit se nový jazyk, porozumět jiné kultuře a sžít se s ní. Najít si nové přátele a taky své místo na "místním" slunci.
Začlenit se.
Pochopit, že pro mnohé budu stále působit, jak z jiné planety. 
Pochopit, že mnohdy nebudou pochopeny zvyky, které jsem si přinesla s sebou a zase naopak, že já nepochopím- jak to tady "můžou dělat- slavit- prožívat- zrovna takhle" :-)


Že budou chvíle, kdy mne bude zatraceně smutno... 
Po sněhové břečce po cestě na tramvaj. 
Po tom jen si tak dojít do trafiky pro noviny anebo do pékárny pro povidlovou buchtu. 
V lékárně si prostě a jednoduše říct,  co chcete (borovou vodu, čaj na kojení, rektální teploměr, růžovou pilulku...)- teď už to zvládám, ale ze začátku to byl docela oříšek;-)
Že nemůžu být na rodinných oslavách, ségřiných koncertech a vystupeních mé neteře a na srazech x-let od maturity...

Že už budu prostě jen turistou v rodné zemi...

Jsem spokojená a miluju to tady... Ale jsou chvíle, kdy mám pocit, že mne ta "smuténka" roztrhá srdce. 

Mít tak ten kouzelný plášť a na chvilku- vázně jen na chviličku- se tak moci přemístit. 
Projít se zasněženou Prahou, poslouchat cinkání tramvají, vypít si svařák s těmi, po kterých se stýská, obejmout si je, nasát jejich vůni, slyšet jejich hlas...

A pak se zase vrátit. 

Asi už navždycky budu tak rozpolcená a ať už budu tady anebo tam, vždycky mne bude to druhé chybět. 

T. 











16 komentářů :

  1. Terezko,jste silna dama s citlivym srdcem. Je normalni,ze clovek obvykle postrada nejvic to,co momentalne mit nemuze. Kez bych Vas mohla v te chvili nejak potesit! Opatrujte se! Vas ostrovni blog me pokazde zahreje:-)
    Veronika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Veru, potěšila jste mne, že jste napsala, že sem ke mne chodíte... Děkuju moc a moc pozdravuju od moře T.

      Vymazat
  2. Terezko... Jak já ti rozumím... Trošku z druhé strany... My jsme tady a naše dcera jinde.. Hodně daleko.. Sněhu tam má hromady,sluníčka moc, vymetenou oblohu... ale to smutnění zažívá ona i my... Říká tomu smutnící den... I když je technika super věc, píšeme si každý den, voláme několikrát týdně...ale přece... smutno je a bude... i ona bude ten cizinec... možná tady i tam... ale takový je život....
    Měj se krásně a posílám Ti pár sněhových vloček... Pa
    Hanka Adamec

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, přesně tak to je... Tak se držte i Vy, a nejen v těch smutnících dnech... A děkuju moc, za sněhové vločky, psaní i inspiraci!! T.

      Vymazat
  3. Každá mince má dvě strany. Vše svoje pro a proti. A to je na tom světě hezký, i když to někdy bolí. Já cestuji moc ráda, ale nevím, jestli bych dokázala žít někde jinde. Vždycky asi jen chvíli a potom tradá domů. Ale zase nemám to moře. Tak ať ho "hoře" brzy přejde.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem si taky myslela, že nikdy nebudu žít jinde než v Čechách;-) ale člověk míní... Děkuju, Baru!! T.

      Vymazat
  4. Terezko, žiju pořád tady ... doma ... ale myslím, že vám rozumím .... asi bych to cítila stejně ..... a tak tu sedím a myslím na vás ..
    ... a mávám do daleka ..Jarka

    OdpovědětVymazat
  5. Teri moje zlata... zase bude dobre, ale je fakt ze tyhle smutnenky budou soucasti tveho zivota jako vsech co ziji mimo svoji rodnou zemi... vzdycky je neco za neco tak to je se vsim v zivote... mozna najdes v budoucnu az budou deti vetsi moznost jak byt casteji v Cesku .... a potom si uzijes oboji i teseni na navrat do Recka za morem, klidem a prirodou.... moc se opatruj ma mila, napisu mejla papa I.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo jo... říkala jsem holkám, že půjdou studovat do Čech a já za nimi budu lítat a spolecně si budem užívat holčičí jízdy;-) Těšim se na mail:-)

      Vymazat
  6. Terezko, jak já ti rozumím...
    19 let v cizině která se stala mým domovem a rodná domovina turistickým zastaveníčkem :-/ Vím přesně o co cenného a nenahraditelného naší nepřítomností přicházíme...
    I pod azurovou oblohou je život o dvou kůrkách, nezbývá než ho vždy popadnout za tu správnou stranu a v Čechách pobrat lásku a malé každodenní radosti s sebou do foroty <3

    OdpovědětVymazat
  7. Pamätáš, Abram sa pohol z Uru, s novým menom Abrahám ,,Otec mnohých,,...
    ...vyviedol ho Boh a dal mu nový vlasť...
    Je to tvoje požehnané miesto ,,vlasť,, a si ,,matka mnohých,, :-)
    ...ja som sa tiež pohla z Uru a veľakrát som nemala, kde hlavu skloniť, niekedy aj teraz, pre nich... a som tiež ,,matka mnohých,,:-)
    Domov máme v srdce a tak je to dobré, aby sme ho mohli vytvárať druhým...nostalgia hovorí, že máš srdce na ,,pravom mieste ,, :-) pa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ...trochu mi písmenká a znamienka popreskakovali

      Vymazat
  8. Bolo obdobie, ked som byvala v cudzine. Vela veci ma tam.... pekne povedane hnevalo a pocitala som dni, kedy sa vratime domov. Ked sme sa vratili domov, tak som si povedala, ze ved nam tam bolo tak dobre. Spominam na ten 1,5 roka ako na pozitivnu skusenost. Cloveku je smutno za domovom, ale ako pises, je ti tam dobre. Nakolko od 19 rokov byvam mimo mojho rodisla, v 3 meste, zistila som, ze domov je tam, kde mas rodinu, priatelov, svoj byt(dom), bezpecnost, dobru pracu.

    OdpovědětVymazat
  9. To je tak krásně a od srdce napsáno. I když jsem nikdy v cizině nebyl déle než měsíc, láká mě to..aspoň na pár let.. Praha je krásná, miluju ji, ale občas mám chuť sbalit kufr a vypadnout z ní, i když stejně vím, že by mi po chvíli chyběla a po kamarádech bych škemral fotky mě oblíbených míst..
    Nicméně..na dnešním světě je úžasné to, že se člověk může vracet..na chvíli, na dýl anebo už napořád..protože ví, jak to doma chodí a co může čekat, může se na to připravit ;)

    Michael
    MesHommes.com

    OdpovědětVymazat
  10. Když jsem četla Váš příspěvek, úplně se mi svíralo srdce. Je tomu už 10 let, co jsem se vrátila domů z Německa, byla jsem tedy téměř za rohem, ale ten stesk, ten jsem mívala také. Bývala jsem ve Frankfurtu nad Mohanem, moc se mi tam líbilo, byla jsem spokojená a šťastná, ale když jsem přijela domů, tak jsem prožívala úplnou euforii. Euforii ze všeho. Ale ta euforie přichází jen, když všechny ty věci nejsou všední. Takže za 2 měsíce po návratu bylo po euforii. Ale i tak jsem ráda, že jsem doma. Jen jsem chtěla říci, že po přečtení vašeho příspěvku jsem najednou byla v době před 10ti lety a zase se mi sevřelo srdce steskem. Přeji Vám mnoho krásných slunečných dní a co nejméně smuténky :-) Vaše nová čtenářka Emilka

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za všechny Vaše případné komentře.