Vánoční rozjímání

Mám to tak každý rok před Vánocemi. 

Vždycky u válení těsta a matlání rohlíčků vzpomínám. 

Vzpomínám na Vánoce mého dětství, a na lidi jež je tehdy tvořili. 

Vzpomínám na ujídání cukroví z poschovávaných krabic, na počítání hvězd v oknech po cestě pro babičku. 

Vzpomínám na to, jak jsme šli na hřbitov, zapalovali na hrobě svíčky a pokládali na něj chvoji. Vzpomínám na to, jak jsem dostala lyže a tatínkem vyrobený dům pro panenky a barbínu, co jsem si tolik přála a první deodorant a penál z Německa... Vzpomínám na Božíhodový oběd a na cestu do hor na chalupu. Jak jsme se s krabicemi s cukrovím brodili od silnice k chalupě v závějích sněhu, na vánoční stromek, který jsme si tam zdobili starýma skleněnýma ozdobama. Na ujídaní chlebíčků z chladné verandy na silvestrovské odpoledne... 

Slzy se mne koulej po tvařích a při tom všem přemítání, se mne přehrává celý rok od minulých Vánoc. 

Kolik dobrého se nám stalo, kolik snů se splnilo, kolik radosti nám daly děti, kolik štěstí mne dalo znovunalezení se s milovaným člověkem, který nějakou dobu blízko mne nebyl. 

A pociťuju vděk. 

Neskutečnou vděčnost za to, jak to všechno je. Za naše děti, za muže, za práci, kterou mám, za lidi, které kolem sebe mám. Vděčnost za každý nový den, který dostávám. 

Vděčnost za každou vzpomínku, na krásné okamžiky a lidi, kteří je tvořili a tvoří. 

A v těchto dnech víc, jak kdy jindy, si uvědomuju, že je na čase překonat sama sebe a svoji hrdost a udělat vše proto, aby se někteří lidé znovu vrátili do mého života a spolu se mnou vytvářeli znovu vzpomínky nové...

Přeju Vám krásné a požehnané svátky

S láskou

Tereza