">

neděle 11. října 2015

Dát jim ta křídla...

Malinká copatá holčička s rozbitými koleny a pihatým nosánkem ze sluníčka, vlásky vyšisované téměř do bíla a se sukýnkami s puntíky... taková byla...


Pak najednou- jakoby ze dne na den- 
se z ní stala vysoká, nohatá slečna, co ráno do školy vstává s velkým předstihem, aby si stihla udělat vlasy a  nehty a nenosí už dávno sukně s puntíky. 
Je zamilovaná.
Chodí na střední školu.
A řeší školu vysokou...

Kdy se to všechno stalo...?


Přijde mne "jakoby to bylo včera", když  mne bylo těch sladkých "náct"...
Přijde mne neuvěřitelné, že moje malá holčička je už docela velká a že už celkem brzy nastane ta chvíle.

Ten čas, kdy ji budu muset nechat vylétnout z hnízda.
Čas, kdy bude nejspíš studovat někde daleko ode mne.
Kdy ji nebudu moct večer co večer před spaním  hladit po vláskách...

Ach...

Já vím, že ještě chvilku času na to mám- na to si na tu představu zvyknout, na to se na to připravit
(ona už na to připravená evidentně je a strašně, ale strašně se těší),
ale stejně...
Vím, jak bych to měla zvládnout a zároveň vím, jak moc to pro mne bude těžké...
A taky už vím, jak to prožívala moje maminka.

Jak jsem sama mámou, tak najednou tu svoji mámu chápu víc a víc...

Tak je to asi úplně přirozené a úplně normální.
Prostě Koloběh života.



"Jsou dvě věci, které můžeme našim dětem dát.
Tou první jsou kořeny a tou druhou křídla."


T.


9 komentářů :

  1. Moc krásně jsi to napsala, ona se ale bude jistě ráda vracet . Život je už takový ,ti moji se také slétají a už jich přilétá víc než vylétlo....je to krásné.... zdravím tam do milovaného Řecka. Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, moc dekuji! To je hezke, jak se Ti sletavaji:-) Mas uplnou pravdu, bude to uplne jine, ale taky krasne. Tak to proste ma byt;-) Posilam moc pozdravu z Recka. T.

      Vymazat
  2. Teri... tak to ctu slzy v ocich... ja prozivam uplne to stejne i kdyz taky jeste to nebude hned Gabo bude na te stredni az pristi rok, ale protoze chce jit pak na vysokou do Danska nebo Svedska proste daleko tak me to rve srdce uz ted... strasne moc mu to preju na druhou stranu to pro me bude strasne tezke stejne tak pro Anni ktera na nem visi... Objimam na dalku Pa I.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo Teri jeste jsem zapomela napsat... ze je moc krasna tvoje morska vila :)))

      Vymazat
    2. Inko, myslim, ze vsechny to prozivame stejne, vid... je to holt zivot:-) Mej se moc krasne! T.
      P.S.: Napisu...

      Vymazat
  3. Pôvabná a tak podobná našej milej susedke, keď sme bývali v paneláku...
    Ja som za tie krídla a moji ,,presluhujú,, doma niekoľko rokov...jednej robíme chránené bývanie, a pomáhame jej....starší, lekár, býva u našich, keďže je pár dní v robote, ešte mu pomáhame..., mladšia robí prvé krôčky po strednej na brigáde, v živote, vo svojom vnútri, aby bola zodpovedná...no zatiaľ je samá ,,jobovka,, a Milo ten je naše večné dieťa...mám zmiešané pocity,,nadsluhujem ako pri malom dieťati a ,,provoz,, je u nás väčší a náročnejší ako keď boli malí...ideme na plné ,,obrátky,, a odpočinok je v nedohladne a k tomu príslušný kľud...a ešte je tu volanie...:-)))))))
    Ale toto napredovanie obohacuje...., držím palce !

    OdpovědětVymazat
  4. Život rýchlo letí. Jedna dcéra už vyletela z hniezda a druhá si hľadá s priateľom bývanie. Ešte nejaké 2-3 mesiace budem počuť dupot krokov na schodoch a potom ostaneme s manželom sami dvaja s dvoma psami. Mala som zimomriavky keď som to čítala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Začne Vám nová etapa života...určitě bude úžasná, i když ten její začátek bude jistě nelehký...
      Držím palce...MOC
      Tereza

      Vymazat

Moc děkuji za všechny Vaše případné komentře.