Miluju, když prší...

Když mne v noci vzbudí bubnování kapek deště do střechy. 

Ten příjemný chladný vzduch prodírající se do pokoje škvírami v okenicích...

A pak ta vůně májového deště, vlhké trávy, stromů a promáčené hlíny.

Moře je šedé a klidné. 

V dálce se pohupuje osamělá rybářská loďka. Špičky albánských hor jsou schované za dešťovými mraky. 

Je klid a ticho.

Jen šumění větru ve větvích olivovníků a dešťová symfonie...

Jak uklidňující.

Nořím se do vzpomínek na dětství.

Letní odpoledne... Déšť bubnuje na střechu chalupy... 

A my sedíme zalezlí na půdě a hrajeme Člověče a Dostihy...

Pak nazouváme holínky a vybíháme ven. 

Při každém kroku to začvachtá.

Necháváme déšť, aby na nás jen tak "pršel"... 

"Chci žít, chci vidět, jak se střídá deštivé počasí se slunečnými dny... Chci vidět, jak sílí kmeny stromů!" V. Vančura

                     

"Život není o čekání než přejde bouřka. Je to o tom naučit se tančit v dešti."

                           T.