Ohlédnutí

S koncem září- malé ohlédnutí za létem, které nám už docela jistě mizí...

Chladná rána s podzimním oparem nad hladinou moře.

Prázdná lehátka na plážích a slunečníky, které často slouží jako útočiště před nečekanou přeháňkou těm, kteří na Korfu přijeli až teď.

Díky dešťům můžeme dýchat volně nejen my, ale i příroda se celá zazelenala a nabrala sílu a nový dech. Kvetou buganvilie a ibišky, bramboříků jsou plné stráně a taky sasanek a všude to voní.

Letošní léto bylo pěkné. Díky mé skvělé práci jsem měla i čas si užít děti a moře a občas jsme i na nějaký výlet vyjeli.

Cpali jsme se gyrosem a melouny a vypili spousty domácí lemonády.

Každý den jsme se koupali v moři.

Bylo nám fajn...

Teď už je zase školní rok v plném proudu a já si jen přeju, aby podzim a zima byly (minimálně) stejně pěkné jako bylo léto.

A Vám to přeju taky:-)

T.

"Budoucnost je plná výzev a nadějí."

N. Hawthorne

Kam se schovat před piráty

Je něco kolem roku 1350 a vysoko v horách, v místě, kde je k nebi skoro na dosah, vyrůstá nová vesnice.

Lidé, kteří sem utekli z pobřeží před morem a taky před piráty, si tu ručně opracovávají kámen a z něho staví domy.

Těch domů tu vyrostlo kolem 130, také škola a 8 kostelů.

Palia Perithia.

Kouzelné místo daleko od moře a téměř až u oblak.

Jako kraj na konci světa.

Po letech- či staletích, kdy přestali být piráti nebezpečím, komárů díky postřikům na pobřeží ubylo a mor už také obyvatele neohrožoval, začali se lidé vracet z hor zpátky k břehům moře.

Dnes z vesnice Palia Perithia jsou ruiny kamenných stavení...

Některé z domů jsou na prodej, pár z nich se rekonstruuje a v několika málo z nich, jsou dokonce malé taverny.

Skvělé místo na nedělní výlet. 

Návrat do dávných časů... A přesto, že je stále ještě teplo a slunce pořád hodně pálí,

mezi těmi domy bylo celkem pošmourno Zachmuřeně. Vlhko. 

Taková trochu zvláštně dušičková atmosféra...

Až jednou přijedete na Korfu, tak si rozhodně vzpomeňte, že vysoko v horách je místo, které stojí za to navštívit.

A duše plesá

Už jsem o tom domě vyprávěla. O domě, kolem kterého chodím každý den do práce a ze kterého stále zní hra na klavír...

Velký, starobylý a tak trochu tajemný dům.

Pokaždé, jdu kolem, ta hudba mne hladí po duši... Je to tak romantické, procházet tou ulicí směrem na mořskou promenádu a za doprovodu klavíru obdivovat krásu ibišků a oleandrů, kterých jsou plné dvorky a zahrady přilehlých domů...

Hudba.

Je tady na ostrově všude kolem nás... Téměř v každé rodině je alespoň jeden muzikant.

Na zhruba sto tisíc obyvatel je tu kolem dvaceti uniformovaných dechových kapel. Prakticky každá vetší vesnice má svůj dechový soubor, ve kterém se hudebníci vychovávají zcela zdarma. Dokonce i nástroje jsou zapůjčovány.

Naše děti chodí na "muziku" už léta. Chodí na hodiny teorie, na nástroj a potom do orchestru.

Letos budeme mít doma i první "uniformovanou" saxofonistku:-)

Já děti vozím, a čekám. Pročekala jsem hodiny- však každá maminka to zná...

Vloni, při hodinách mého čekání, mne napadlo, proč vlastně nechodím taky hrát. Hudbu miluju, za studií jsem hrávala a taky zpívala ve sboru. 

A vlastně celý můj život mne hudba provázela... Bráchovy housle, lesklý černý klavír v tátově rodném domě, harfa mojí sestry... 

V dospívání bylo mým snem  umět hrát na příčnou flétnu. A protože sny se mají plnit a vlastně nikdy není pozdě si je splnit, jsem se na ni zapsala.

Hodiny máme spolu s Tobíkem, který taky hraje a děsně nás to baví. Cvičíme doma spolu a skladby posloucháme spolu a je to vážně fajn. Mít společnou zálibu se svými dětmi, a společně se učit... 

Necháváme si radit zkušenější muzikantkou, která už celkem bravurně ovládá saxofon a taky mandolínu:-) 

A je skvělé, že nás obklopuje hudba. 

Dokonalý balzám na duši... Relax... Splněný sen...

"Hudba- jako déšť. Kapka za kapkou proniká do srdce a oživuje jej." R.Rolland

Září...to září

Dny jak malované, kdy nebe je nebesky modré a moře křišťálové, klidné a slaně voňavé, se střídají se dny deštivými. 

Ty nám přinesly úlevu po dlouhém a horkém létě. 

Je tu tak krásně.

Šťastné dítě

Ten den, poprvé po dlouhých a horkých pěti měsících, pršelo. Začalo krápat po cestě do porodnice. 

Pršelo mu šťestí.

Je to náš benjamínek. Tolik milován a tolik milující. Srdíčko veliké, dušička něžná. 

Když potřese hlavičkou, tak prstýnky kaštanových vlásků se na ní rozskotačí. 

Když se podívá obříma čokoládovýma očima, podlamují se mi nohy.  

Když promluví, jakoby se rozezněly zvony všude kolem nás. 

Když se rozhodne něco se naučit-dokáže to. Vzápětí.

Strašně rád se mazlí( maminko, pojď půjdeme se pomazlit a povídat si).

Je to to dítě, které mají všichni rádi. 

Jakoubku, všechno nejlepší!!!

A kéž je každý den Tvého života šťastný...

"Nejvzácnější šperk, který můžeš mít kolem krku, jsou ruce tvého dítěte."