Z jara do léta

Cestou do práce jsem to ráno procházela probouzejícím se městem. Bylo ještě docela ospalé. 

Jako já a všichni, které jsem to ráno potkala.

Bylo ticho a klid. Nad mořskou hladinou jakoby tančily mlžné víly...

Všude to vonělo. Kvetoucí citronovníky. Vistérie. Moře. Jaro.

V jednom tajemném, starém domě hrál někdo na piáno a melodie se tichým městem linula až daleko na nábřeží.

Takové pokojné, voňavé ráno. Jarní ráno.

Odpoledne, ovšem, se jaro proměnilo ve skoroléto. Ospalé město bylo dávno probuzené k životu a ulice  se zaplnily prvními turisty.

V zimě zavřené krámky už mají otevřené okenice, čerstvě natřená futra a majitelé je pomalu zaplňují novým zbožím.

Ještě nás čekají Velikonoce a vlastně za měsíc už budeme v "plné polní" :-)

Tohle "předsezónové" období mne vždycky naplňuje takovým zvláštním pocitem.

Asi nadějí...

„Naděje.
Je to jako kapka medu, jako pole tulipánů, které na jaře rozkvete. Jako ranní déšť, jako pošeptaný slib, jako bezmračná obloha, jako dokonalá tečka na konci věty.“

T.