Očima dítěte

Jeli jsme ze školky domů. Kubík byl viditelně spokojený. Veselý a rozdováněný. Evidentně se měl ve školce dobře.

A pak začal vyprávět, že se houpal na nové houpačce a povídali si o planetách a o sluníčku.

"A maminko, taky jsme si říkali, co dělají naše maminky nejradši. A já jsem se přihlásil a řekl jsem, co děláš nejradši.

Řekl jsem, že ze všeho nejradši odpočíváš! A taky jsem to nakreslil!"

Bože, co si o mne učitelky pomyslí, co si o mne myslí to mé dítě??? Desítky otázek mne prolítly hlavou. :-)

 Přece to dítě musí vidět, kolik věcí dělám ráda????

Ráda chodím s dětmi na procházky. Plavu. Zdobím dům. Vyrábím náramky a náhrdelníky. Ráda čtu........

A pak jsem se zamyslela o trochu víc a uvědomila si, že v poslední době mne ale vážně nejvíc těší ta vzácná chvilka- chvíle, kdy se mohu natáhnout na gauč, nebo si sednout na balkón a nic nedělat. Jen se tak dívat kolem sebe a NIC NEDĚLAT...

Jak to ten chlapeček přesně vypozoroval. Jak všechno vnímá.

Vybavila se mne naše rána. Každé ráno, když si ve školce uklidí baťůžek a krabičku s obědem odnese do kuchyňky, vrátí se ke mne, aby mne "opusinkoval"- vždycky mne řekne, že mám krásné vlasy, jak krásně voním, že jsem nejkrásnější a nejhodnější a nejlepší na celém světě. Náš rituál. Každý den- stejné pořadí pusinek, stejné pořadí vět, které mne říká, stejná vyznání lásky.

Stejně jsou děti ty nejúžasnější bytosti. 

A já jim chci být tou nejúžasnější mámou...:-)

"U maminky je to nejlepší místečko na celém světě pro toho malounkého. Ale nejen pro malounkého. I pro toho velikého, když pláče a truchlí. Nebo tak, jak matka těší, nikdo jiný na světě těšit nedovede." (Z Pamětí)- Jan Karafiát