Po dlouhých (a mnoha) deštivých dnech...

... zase konečně na chvíli venku

Tolik dní už prší a prší... 

Déšť mám ráda, ale upřímně- čeho je moc, toho je příliš.

Do toho je pořád někdo z nás nemocný... 

Dnešní ráno bylo vážně divné. Už ráno, když jsem vezla děti do školy, bylo 16 stupňů. Foukal teplý vítr a obzor byl jakoby v oparu... A slunce- slunce bylo tak zvláštní. Až mne mrazilo, když jsem se na něj dívala...

Odpoledne jsme asi po dvou týdnech na chvilku "vylezli" ven.
Moře hučelo. Vítr nám šlehal do tváří. Děti si užívaly kamínků, písku, moře a nás.

A mne napadlo něco, co jsem kdesi slyšela:

                        "Když si uvědomíte, že Vám nic nechybí, začne vám patřit celý svět."

Hezké únorové dny Vám přeji...



Tereza