Ostrov bude ještě pár dní nabitý k prasknutí. A pak najednou, jako by mávnutím ruky, se zklidní, ztichne, vylidní se...
Už teď jsou dny, kdy je blížící se září, cítit ve vzduchu.
Noci jsou už o poznání chladnější, mistrál nás bičuje do tváří při navečerním plavání, a moře je tak trochu studenější- no, rozhodně pro nás poněkud rozmazlené domorodce:-)
Dneska jsem na severu ostrova čekala na klienty a měla tak chvilku čas jen tak si přemýšlet. Kochala jsem se tou krásou všude kolem mne. Přede mnou tyrkysové moře a kol kolem olivové háje a špičky cipřišů jakoby lechtaly nebe. Cikády. Motýli. Desítky nádherných motýlů sedaly na odkvétající květy levandule. Po nebi nade mnou majestátně kroužil ohromný orel.
V jakém ráji žijeme. Na jakém přenádherném kusu Země můžou naše děti vyrůstat.
A pak mne napadlo, že je skvělé, jaké dvě krásné vlasti ty děti mají.
Korfu se svou laskavou náručí, klidnými zimami a veselými, barevnými léty plnými hudby a koupání a vitamínu D :-)
A pak Česko!
Tu krásnou zemi hebkou jako samet. Zemi, co voní jehličím a mechem a houbami. Zemi, která jim sice fyzicky- zatím- není tak blízká, ale znají její historii a pohádky a písničky. Zemi, které jako jediné fandí v Olympiádě a při všech možných Mistrovstvích světa. Zemi, jejíž řečí mluví ze všech dalších řečí nejlépe...
České dušičky s tvářemi ošlehanými větrem mistrálem a vyšisovanými vlásky od řeckého slunce.
Jak bohatí vlastně jsou... A jak díky tomu všemu, je bohaté jejich dětství!
Sedím na břehu moře a dívám se na kluky, jak skotačí v moři.
Na obzoru katamarán a měsíc se vykulil vysoko na narůžovělé nebe.
A v tuhle chvíli to cítím...
Š T Ě S T Í
