Nevyspalá, s kruhy pod očima a s vypětím všech sil, vstávám pěknou chvíli ještě předtím než kohout zakokrhá.
Připravuju zdravou snídani a vyváženou svačinu a taky oběd dětem do školy. Krát čtyři.
Kopnu do sebe kafe a rychle se připravuji do práce.
Budím ty moje meluzínky, tři- ta čtvrtá vstává sama.
Znovu budím ty moje meluzínky.
Vstávej semínko, holala, bude z tebe fiala.
Vstávej, plavčíku, ranní ptáče dál doskáče.
Tak už vstávejte, králíci z klobouku!! :-)
Každý den stejný scénář.. práce..škola.. jen odpoledne se liší podle aktivit.. a pak večeře, úklid, prádlo, úkoly...
Svíčky, už pár let naaranžované v krbu za účelem "až bude večer klid, tak si je zapalím"- jen každý víkend oprašuji. Vanu jsem si nenapustila už ani nepamatuji a obávám se, že kdybych si ji napustila- tak se v ní utopím:-)
Na mé naprogramované občasné procházky jsem ještě nevyšla.
Kolikrát mám pocit, že jen peru, věším ponožky, rozvážím děti, vařím a uklízím. Den za dnem... rok za rokem...
Být mámou je někdy tak těžké... že člověk kolikrát zapomene... že to stojí za to...
...za každou oběť...
...za každý večer, kdy padne únavou...
...za každý pátek, kdy místo romantického filmu, opět a zas a znova se Hledá Nemo
...za každou probdělou noc nad horečkou znaveným človíčkem
...za ten neskutečný strach, než se to dospívající miminko vrátí večer domů
........
Stojí to za to...
T.