Stála jsem tam, na břehu moře, které bylo hebké jako samet. Klidné. Tiché. Pokojné. Nad obzorem červánky a měsíc, co stoupal výš a výš a zářil tak, jak to jen on umí- tady na ostrově, za letních horkých nocích...
Dívala jsem se, jak si moji chlapečci hrají na pláži. Lížou nanuka, hážou žabky, honí se, skáčou do moře. A každou chvilku ke mne přiběhnou něco důležitého mne říct.
Tak nádherný okamžik. Z těch, co se člověku vryjí hluboko do srdce.
A jak jsem tam tak stála, myslela jsem na to, jak strašně moc si přeju, aby moje děti- a nejen ty moje samozřejmě- vyrůstaly v míru...., aby zla a nenávisti bylo kolem nich co možná nejméně...
Kéž by jejich celý život byl tak pokojný...jako ten večer na pláži...
T.
"Temnota nemůže vyhnat temnotu,
To může udělat jenom světlo.
Nenávist nemůže vyhnat nenávist,
To může udělat jenom láska..." M.L.King
"Mír mezi národy je závislý na míru v lidech samých." J.Čapek
