">

čtvrtek 24. března 2016

Mami, půjč mne 3eura

Když jsem byla malá, odpočítávala jsem dny do narozenin a děsně moc těšila až mne bude...deset, patnáct, osmnáct, dvacet... 
Pamatuji si jako dneska, když jsem si šla vyzvednout svoji první občanku. Byla jsem už tak velká! 
Pokaždé byla samozřejmě oslava, maminčin dort a babiččiny kornouty, slavnostní oběd a kytička a dárky:-)

 zdroj: Pinterest

Dneska už dny k dalším narozeninám neodpočítávám.  
Neprožívám to. Spíš mne ta narůstající čísla trochu děsí a když se podívám do zrcadla a vidím na hlavě zářit(hloupé slovo v téhle souvislosti) ty bílé vlasy, co ani barva nepřikryje...je mne až ouzko...

A když slyším, jak mne děti říkají, že už se nemůžou dočkat až jim bude deset, patnáct, osmnáct...tak bych jim nejradši řekla, ať nikam nespěchají, že jednou až budou "velcí" jako já... 

Ale mlčím. Vždyť já byla stejná, a jednou budou takové i jejich děti.

Myslím, že už jsem velká holka a měla bych začít přijímat věk přesně tak, jak přichází. S vděkem. S vděkem za každé nové ráno.
A tak si upeču dort, s jahodami a horou šlehačky a budu se těšit na dárek, co dostanu. Vím, že něco dostanu- teda kromě milionu pusinek a desítek obrázků se srdíčky:-)
Ivanka si ode mne přeci půjčuje ta 3€. 
Na co??
No, na dárek přeci!!

Tak se mějte krásně a připíjím na zdraví:-) své i to Vaše



úterý 22. března 2016

Dát řád...

Znáte to jistě všichni. Od rána se nezastavíte. Připravovat snídaně, svačiny a obědy dětem. Budit je. Otvírat okna. Budit je. Rychle si vyčistit zuby. Budit je. Popohánět ať se oblékají, opláchnou, vyčistí zuby, nasnídají. Mezitím pod stolem zametat drobky, oblékat sama sebe, odpovídat na zvídavé otázky typu té o nesmrtelnosti chrousta a do toho si v hlavě sesumírovat, co vlastně mne=nás dneska čeká.

To znamená- co čeká mne v práci, co čeká děti od nejmladšího k nejstaršímu a v neposlední době i co čeká moji drahou polovičku- ach ano, ještě jsem nevzbudila ji( od té doby, co jsem se v NEDĚLI zlobila, že nechápu proč na jeho mobilu vyzvání alarm v sedm- když za prvé stejně ho neslyší- NECHÁPU- a za druhé nikam vstávat nemusí- no, tak od té doby ho už nenastavuje= nevstává ani po mém desátém "vstávat a cvičit".

V kolik koho vyzvednout a kde a kam ho potom zavézt, kde a co nakoupit a kdy a co uvařit, kdy vyžehlit košile na slavností školní průvod a kdy a JAK vytvořit tradiční řecký kostým na milióntou besídku k výročí "porazilijsmeTurkyAtakyřekliNE":-)
A v kolik mám být u zubaře. A mám tam být já anebo jsem tam měla objednané nějaké dítě? Komu chybí nějaké očkování? Objednala jsem syna/dceru k očnímu? A kam jsem dala ten papírek s termínem objednání? A kam jsem dala poukaz na hodiny plavání zdarma, co jsem vyhrála v tombole a nepropadl už vlastně??

Uff.

A takhle to jde každý den. Ono ukočírovat takovou velkou famílii někdy není sranda.

A při mém bohémství už tedy vůbec ne. I když, musím uznat, že s věkem se to výrazně lepší.

Vyzkoušela jsem dokonce propojit chytrý telefon s ještě chytřejším tabletem a počítačem a mailem a nevímčímdalším.
Když už si pak někde něco nastavím, tak stejně to jen vypnu a pořádně se ani nepodívám, co to bylo a co že jsem to měla udělat. Kdybyste viděli kolik neotevřených mailů "Calendar Notification" ve schránce mám...

Stydím se. Vážně.

A pak jsem na to přišla. Potřebuji pořádný diář, organizér. Bude krásný a budu si do něj psát zlatou gelovkou a nalepovat samolepky a mít chuť se do něho stále dívat.





A tak jsem trochu zapátrala na Pinterestu a našla tolik krásných inspirací.
Něco jsem si stáhla a začala tisknout a tvořit a děsně mne to baví. Myslím, že je to má nová závislost.

A těším se, že budu organizovaná :-)


A na závěr jeden citát:

"Je jedno, jak pomalu jdete,
hlavně, když se nezastavíte."
Konfucius

A jak to máte s plánováním a diáři vy??

sobota 19. března 2016

Jarní únava...

... a tvůrčí krize... jakoby mne zcela ovládly...
Byla jsem tak vyčerpaná... ze všeho. Tak únava bolela snad až do morku kostí.
Hlava, záda, klouby, stará(lajdácky) (ne)doléčená zranění, dutiny... 
Vadilo mne "slyšet", "vidět" a nejradši bych bývala někam zalezla a přečkala než to přejde.



Dneska je, první den, už lépe.

Do toho se pokazilo auto a tak musím veškerou logistiku zvládat busem anebo pěšky. 
Jak rychle člověk odvykne městské hromadné a tahání tašek s nákupem růčo.
Doufám, že alespoň vytvaruju figuru takhle před létem:-)


Máme za sebou karnevalové období i Čisté Pondělí a za sebou i první týden půstu.


Ve výběru masky se tentokrát  promítla fascinace historií

Letos pravoslavné Velikonoce vycházejí až na konec dubna. 
Přesto jsme si už "vyzajíčkovali" dům a vyfukujeme vajíčka a zaseli jsme řeřichu. Hodláme si to jaro, totiž, pořádně užít.


Draci se podle tradice pouští na Čisté Pondělí

Taky jsme měli čtvrtletní vysvědčení a  já jsem děsně pyšná máma:-) 

Konečně jsem začala vyvolávat fotky, abych pohnula s alby, která chci vytvořit dětem.



No, plánů na jaro ať už tvořících nebo výletících, máme požehnaně. Doufám jen, že už všechno půjde hladce a podaří se nám jich alespoň půlka zrealizovat:-)

Krásný víkend:-)
T.


čtvrtek 3. března 2016

Nejbohatší na světě

Bylo po bouřce. 
Po takové té pořádné, jaké jenom na Korfu umí být. 
Jela jsem z práce a připadalo mne, že je příroda snad ještě zelenější než byla ráno, když jsem do té práce jela.



Moře bylo klidné a mělo snad 50 odstínů modré. Racci kroužili oblohou a přistávali na třpytící se mořské hladině a silou vody rozlámaném molu.




Stráně začínají hýřit barvami. Růžová, fialová, žlutá, bílá a modrá. 

Ptačí serenády jsou slyšet všude kolem nás.

Jak je tu krásně.

Po cestě jsem přemýšlela o tom ,co jsem měla a co jsem chtěla mít.
A o tom, co nakonec mám.

A ať už je to víc anebo míň něž byly mé sny a touhy,
tak přesně tak, jak to je- to má být. A přesně tak je to "ono".

A vzpomněla jsem si na chvíli, kdy se mne před pár dny Tobíček, při svých filosofických úvahách zeptal, jestli jsem bohatá.

Odpověděla jsem mu, že myslím, že jsem nejbohatší na světě.
Protože mé srdce je naplněné láskou. Mé náruč je plná tolika malých "človíčků",
A struny mé duše brnkají radostí o stošest.

I když jsem někdy pěkně unavená, naštvaná, bolavá, protivná..., tak všechno to ranní rozvážení a odpolední svážení, asistence na záchodě a při sprchování, noční návštěvy malých raubířů v mé posteli, nekonečné praní a žehlení a vaření, a uklízení hraček a třídění( a skladování) tisíců pomalovaných papírů, a čtení dlouhých pohádek, když už ani mluvit nemůžu, a noční šítí kostýmů na školní besídku a večerní vyzvedávání na zastávce puberťačky po rande... 

...dávají mému životu ten nejsmyslovatější smysl...


T.




"Udělej si teď čas a poděkuj za vše, co máš.
Vždycky můžeš mít více, 
ale můžeš mít i méně."