"Je tu neuvěřitelně krásně.
Přál bych si, abys viděl zdejší kraj na vlastní oči.
Mohl bych tě nádherně ubytovat, napájet zázvorovým pivem a červeným vínem
a krmit krevetami a fíky."
Edward Lear
Tak jsem si tak seděla na břehu moře a nechala si nohy omývat ještě osvěžující vodou. Vlny mne krásně šuměly k všemu tomu přemýšlení...
Turistická sezóna začala a pro nás, co žijeme tady na ostrově to znamená, že začala práce. Konečně. Myslím, že pro většinu z nás ta letošní zima, byla snad delší než ty minulé...
Všichni jsme netrpělivě vyhlíželi první turisty, první trajekty a zámořské lodě...
Nemám čas vůbec na nic. V práci jsem celý den. Doma už se citelně projevuje má malá přítomnost- "Mamiii, kde mám čisté ponožky???"- takové otázky jsou teď na denním pořádku.
:-)
Pracuji na samém konci malebné vesničky Kalami, v místě, které je proslaveno bratry Durrellovými.
Je to zajímavé- právě ti tehdy také stály za naši první dovolenou na Korfu...
Před pár dny jsem se tu setkala s jedním Srbem, který žije v Kanadě. Přijel do Řecka se svojí maminkou na místa, která kdysi navštívila se svým mužem.
Ten už nežije.
A i cesta téhle paní se chýlí ke konci. Byla na své poslední dovolené. Na ni ji právě doprovázel její jediný syn.
Tak neskutečně klidný, smířený s tou skutečností, snažící se,jak jen to jde, užít si poslední okamžiky se svoji matkou...
Po návratu do Bělehradu musí zpět do Kanady, kde má rodinu a práci.
Ví, že až se do Bělehradu vrátí... pojede na pohřeb...
A tak si říkám, jak je důležité, být si na blízku s těmi, které máte ve svém srdci. Že pokud máte mezi sebou spory a nedorozumění, je nejvyšší čas je vyřešit...
Protože ten čas utíká tak strašně moc rychle, protože už nikdy nedoženeme chvíle, které jsme promarnili.
Protože nevíme, co bude zítra...
Jak jsem tak seděla na tom kouzelném místě a nohy mne omývalo moře a vítr mne cuchal vlasy, myslela jsem na to, jak každé setkání přichází přesně v ten správný čas. Myslela jsem na to, že všechno má svůj důvod.
A jsem vděčná za každé takové "znamení".
Protože člověk by si neměl uvědomit co všechno měl, až když to ztratí.
To už totiž často bývá zatraceně pozdě...
Mějte krásné květnové dny
Tereza
