Setkání se sovou, klidné zimní dny a ...

... co je u nás nového

Je nedělní odpoledne. Po dnech, kdy bylo téměř jarní počasí, se zase přihnaly mračna i nad náš ostrov.
Obloha je stříbřitě šedá, vítr ohýbá cypřiše a olivovníky jakoby při  každém zafičení změnily svoji barvu na temně šedou, až antracitovou.
Příboj je slyšet až k nám.

Takový zvláštní klid.

Jakoby i příroda prožívala to, co teď prožíváme snad my všichni v Řecku.
Všichni tu mluví o volbách, o tom jak dopadnou a co to pro nás bude znamenat... Všude jsou citít obavy a přesto však i ten "zvláštní klid".


Pro mne, každý rok, je třetí lednový týden- smutný. Letos to bude už jedenáct let, co zemřel můj táta... Nečekaně, v plné síle... Pořád to bolí. A chybí mne snad čím dál tím víc... Jak bych si přála, abych mohla zvednout telefon a zavolat mu, obejmout ho. Tolik bych chtěla, aby viděl vyrůstat mé děti... Abych mu mohla říct všechno, co jsem kdy chtěla a měla a nestihla...
A jak mne to teď mrzí... Snad jsem si myslela, že je prostě nesmrtelný...

Před pár dny jsem takhle večer, před usnutím, na něho vzpomínala a představovala si, jaké by to bylo, kdyby ještě byl.
Bylo mne tak smutno...

Druhý den, když se už stmívalo, jela jsem vyzvednout dcerku od kamarádky. Ujela jsem asi 200 metrů od domu, když najedou mne těsně před předním sklem přelétla sova. Ohromná. Bílá sova. Elegantně. Z ničeho nic.
Pěkně jsem se vylekala.

Musela jsem na to stále myslet.
Byl to zvlaštní okamžik.
                                            "Sovy vidí a slyší to, co se ostatní snaží skrýt."

Věřím na znamení, na to, že se nic neděje jen tak...

Začala jsem hledat symboliku sovy. Dostala se do starého Řecka, Egypta, do Číny a nevím kam ještě...
- říká se, že když uvídíte sovu znamená to, že budete ve správný čas na správném místě
-sova upozorňuje na to, že se potřebujemr soustředit v místě, kde je naprosté ticho-ticho je to prostředí, které nás může nasměrovat k úspěchu...
- má také roli ochránkyně

Pojala jsem to po svém.
Bylo to znamení. Jakoby táta- který mimochodem podle jakéhosi indiánského horoskopu byl ve znamení Sovy- mne přišel říct, že je pořád blízko mne. Že nás pozoruje a chrání...
Ani nevíte, jak dobře mne to udělalo:-)

A uvědomuji si víc, jak kdy jindy, jak je důležité- nepromeškat ani chvilku s těmi, které milujeme.

Mějte krásný začátek nového týdne.

S láskou

Tereza

Co se děje v posledních dnech...

... kolem nás

Jakoby se v poslednich dnech tohoto roku musela stát nějaká neštěstí...
Bože, co se to děje kolem nás... Jakoby to vsechno zlo, co ve světě je, nestačilo... Jakoby bylo třeba dalších a dalších varování...

Právě "černá ruka" snad sáhla v uplynulých dnech i k našemu ostrovu a stalo se tu námořní neštěstí a v ohrožení životů bylo téměř 500 lidí.
Drama, které online sledovali snad všichni (samozřejmě nejen) ostrované. ¨

Je noc, děti spinkaji, v kamnech to praská a venku je zima. 

Pokračování v psaní po několika dnech...

Venku se stmívá, v kamnech to praská a venku je zima. Uplynulé dny uplynuly tak rychle, že se nestačím divit.
A přitom se zase tak nic nedělo. Kromě novoroční procházky a dnešní hurá akce zvané "Je sníh nahoře na hoře anebo neni".

Vlastně ano, změnil se rok. K nám přichází nový rok s hodinovým předstihem než v Čechách.
Prožili jsme ho tradičně- chlebíčky, televize a "mamíí, kdy už to budee??".
Dočkali jsme se, "bouchly" kolu, připili si, objali se a šli jsme ven zapálit prskavky. Ohňostroje se tu moc nedělají, spíš všude v okolí chlapi stříleli do vzduchu ze vzduchovek...
A pak jsme čekali až přijde nový rok do Čech. Přijde mne zábavná ta situace, že my už jsme v novém roce a "oni" ještě ve starém. A jaké to je v tom roce novém???- úplně ale úplně stejné...
A o české  půlnoci pak můj oblíbený okamžik- česká hymna. Zas a znova se mne hrnou slzy do očí.

Měla jsem jedno "předsevzetí", a to, že si dám novoroční předsevzetí a letos je budu opravdu, ale opravdu dodržovat.
Ještě jsem to jaksi nějak nestihla. A hlavně jsem si uvědomila, že důležitější než všechna předsevzetí typu zhubnout, cvičit,nesladit kafe..., je to, abych byla zdravá a měla sílu se starat a pečovat o všechna ta moje robátka a mého muže. Abych jim byla oporou a přístavem, abych si uměla říct o pomoc, když ji potřebuju. Abych se odhodlala a šla si plnit svoje sny. Abych se odvážila konat a znovu nalézt cestu s těmi, kteří mne tolik chybí...
Abych se o to všechno alespoň pokusila a abych byla spokojená, protože pak budou spokojení i ti kolem mne.

 Na Nový rok jsme se zvedli z gaučů a užili si krásnou procházku historickým centrem města. Já jsem poprvé za ty roky, co tu žiji, viděla Starou benátskou pevnost i zevnitř. Děti už ji znají- chodí tam se školou. Jsem ostuda, ja vím...

Bylo tak krásně.

No a dnešní Huráá akce?? Někdo na FB vyvěsil, že na nejvyšší hoře ostrova, Pantokrátor, 906 m.n.m je trochu sněhu. A protože dva moji nejmenší chlapečci sníh ještě nikdy neviděli- jeli jsme se podívat.

Vyjeli jsme z nadmořské výšky nula do nadmořské výšky asi 700metrů a opravdu- na místech, na které nepražilo slunce, skutečně ležel sníh.
No, spíš zbytky namrzlého sněhu... Bože, ty byly tak nadšené. Koulovaly se, klouzaly, na igelitu jezdily. Čislo tři prohlásilo: "Mami, věděl jsem, že sníh je bílej, studenej, ale že je takhle moc studenej- to jsem netušil." A čislo čtyři nemluvilo, jen nadšeně pobíhalo, s láskou hladilo sníh... A po cestě zpátky plakalo, že chce ještě snííííížek, že nechce nic jiného- ani papat, ani Ninja- jenom S N Í H

A tak, jestli vyjde předpověď počásí a za pár dní nahoře bude padat sníh- navařím čaje do termosek, někde si půjčíme rukavice(máme přeci jen spíš plážovou výbavu než sněhovou) a vyrazíme se koulovat... A třeba příští rok se nám to už konečně podaří a někam vyrazíme na lyže...

Mějte krásné dny- my si jestě 5 dní budeme užívat prázdniny:-)