Střípky

 z našich Vánoc

Advent a celé to vánoční období je můj nejoblíbenější čas z celého roku.

Miluji všechno to chystání, přípravy, čas kouzel a tajemných okamžiků, přípravy punčošek a schovávání dárků...
A jak se blíží ten den D, tím víc se ve mne proboutí nostalgie, hlavou mne proudí vzpomínnky na to jaké to bylo, když jsem byla malá, když byla babička a táta...
Je to všechno o to těžší, že všechno, co se- nejen- Vánoc týče je to "naruby". Ten rozdíl je diametrální...
Výzdoba je minimální, atmosféra žádná....

A většinou je předvánoční období i čas "kulturních nedorozumněních"...
Svátky slavíme jen my, tedy my s mužem a děti.
A můj muž ač několik let žil v Čechách a řadu let slavíme Vánoce, stále nemá nějaké  věci prostě pod kůží...
Každý rok jsem si nějaké drobnosti pod stromeček koupila sama- to, abych tam něco našla:-)
Letos jsem muže požádala, jestli mne může něco nadělit on. Překonal se a dárky jsem pod stromečkem našla.

Na Štědrý den děti chodí koledovat. Letos poprvé jsem ty moje koledníky nedoprovázela. Doma se mnou byl ten nejmladší a "pomáhal" mne s přípravami. Můj Řek- řezal dříví. Celý den. To jsou ty rozdíly.
Český chlap by šel pro kapra, jižan dělá něco, co může udělat kdykoliv anebo nedělá nic...
Popravdě, v zájmu klidného průběhu večera jsem to neřešila.

Nakonec se večer vydařil. Děti byly šťastné, jejich oči rozzářené tak, jak jsem si přála.. Ježíšek nám přinesl ten nejkrásnější stromeček, zpívali jsme koledy, přejedli se, radovali se.
A dokonce-- k nám přišla i tchýně a prožila s námi její první Štědrý večer se vším, co k němu patří.

Jen mne je tolik líto, že s námi nebyli ti, kteří by měli být, a taky Ti, kteří s námi už nikdy nebudou...

Ochránce ostrova...

... Svatý Spiridon

Máme za námi další z velkých oslav. A to svátek Svatého Spirodona.
Velkého ochránce a patrona našeho kouzelného ostrova.
Oslava, při které se ostatky Sv.Spiridona vynášejí z kostele, procesí v čele s pravoslavnými duchovními, muzikanty v uniformách, policisty, skauty, dětmi školou povinnými..., prochází celým městem.

My jsme šli do města až k večeru. Dávno po procesí.
Město bylo ztichlé. Tam, kde procházelo procesí, se jen povalovaly lístky bobkového listu...
Rušno bylo jen v uličce u kostela Sv.Spiridona.
Vlastně jsme ani nevěli, co uvnitř uvidíme. Můj drahý korfský muž byl v tomto kostele ve svátek poprvé- nepochopitelné..., a já vlastně taky. Chtěli jsme zapálit svíčky, vešli do kostela a dostali se do davu. Ten nás pomalu posouval kupředu. Až jsme se dostali k vystavěným ostatkům Svatého.
V tu chvíli se Svatému musí políbit nohy, resp.boty na nich.
Upřímně, u mne to bylo jen zcela symbolicky- i když mé polovičce jsem řekla, že samozřejmě doopravdy...
I my jsme mu napsali naše přání, zapálili svíčky a ztichlým městem se pouze za zvuků zvonů vraceli...

Byl to vážně krásný adventní zážitek. Úplně jiný. A přesto měl své kouzlo.

Přeji Vám krásný třetí adventní víkend.

Druhý Adventní víkend...

 ... za námi

S vánoční atmosférou je to tady vážně dost těžké.

Vánoční svátky se tu nesou v úplně jiném duchu, než jsme zvyklí my z Čech, anebo spousty dalších míst, kde se Vánoce slaví.
Tady se daleko větší váha přikládá Velikonocům, které se slaví velkolepě a dlouho.

Vzpomínám si, jak vloni, když se nám podařilo zorganizovat příchod Mikuláše s čertem( zrovna tu byli čeští řemeslníci- ta jsme je využili:-). To sousedi se schovávali rychle domů a švagrová, která k nám, neinformovaná, šla na návštěvu, čekala než odejsou schovaná za domem a strachyy se div nepočůrala.
Pak Ti kluci jedni český šli v maskách koupit gyros:-) Dovedete se představit, jak taverna najednou ztichla:-)

A to se netýká jen Mikuláše.
U nás se slaví klasické české Vánoce, s rozkrojením jablíčka, se stromečkem od Ježíška a dárky pod ním...
Místí tady zdobí stromeček většinou začátkem prosince. Domy a ani město nijak moc ozdobené nebývá. Naprosto minimálně.
Místo Ježíška je tu Svatý Vasilis. ten dětem přinese dárek- původne 1.ledna, teď čím dál častěji 25.12. Jeden dárek. A ve většině rodin je to tak, že děti si ten dárek spolu s rodiči koupí v hračkárně.

To kouzlo chybí.

Jsem tak ráda, že se nám daří naše české tradice a zvyky udržovat a předávat je dětem.

                                                        Příprava nadílky na Mikuláše

Včera večer jsem se pustila do pečení. Děti si zdobily perníčky, a tak jsme měli příjemný vánoční navečer, který se mne překulil do nočního pečení...

A taky jsem konečně našla moji zatoulanou a nejoblíbenější dekoraci.

S kamarádkami cizinkami se pouštíme do zorganizování jednoho vánočního odpoledne u nás na vesnici- bude první v historii. Tak držte palce, prosím, ať se nám to podaří.

Přeji Vám všem klidný předvánoční čas:-)